Nevím, nevím, jestli se to hodí, ale vzpomněl jsem si na „Písně kosmické“, či spíše na pár veršů jedné krásné básně z nich (A mluví člověk): My přijdem! Duch náš roste v výš/ a tepny touhou bijí,/zimniční touhou po světech/div srdce nerozbijí!
My přijdem blíž, my přijdem blíž,/my světů dožijeme,/my bijem o mříž, ducha lvi,/a my ji rozbijeme!
Snad se Jan Neruda neurazil, když jsem použil jeho nádhernou báseň ve spojitosti s kolíčky na prádlo, v hlavě mi to tak zní.